České
Surah Abasa ( He frowned ) - Aya count 42
أَن جَآءَهُ ٱلْأَعْمَىٰ ﴿٢﴾
že slepec se na něho obrátil.
وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُۥ يَزَّكَّىٰٓ ﴿٣﴾
Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit
أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنفَعَهُ ٱلذِّكْرَىٰٓ ﴿٤﴾
či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.
أَمَّا مَنِ ٱسْتَغْنَىٰ ﴿٥﴾
فَأَنتَ لَهُۥ تَصَدَّىٰ ﴿٦﴾
وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ ﴿٧﴾
a že neočišťuje se, nic nedbáš!
وَأَمَّا مَن جَآءَكَ يَسْعَىٰ ﴿٨﴾
O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy
فَأَنتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ ﴿١٠﴾
كَلَّآ إِنَّهَا تَذْكِرَةٌۭ ﴿١١﴾
Tak ne! Vždyť toto je připomenutí
فَمَن شَآءَ ذَكَرَهُۥ ﴿١٢﴾
a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene
فِى صُحُفٍۢ مُّكَرَّمَةٍۢ ﴿١٣﴾
psané na svitcích úctyhodných,
مَّرْفُوعَةٍۢ مُّطَهَّرَةٍۭ ﴿١٤﴾
povznesených a očištěných,
كِرَامٍۭ بَرَرَةٍۢ ﴿١٦﴾
vznešených, neposkvrněných.
قُتِلَ ٱلْإِنسَٰنُ مَآ أَكْفَرَهُۥ ﴿١٧﴾
Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!
مِنْ أَىِّ شَىْءٍ خَلَقَهُۥ ﴿١٨﴾
Z čeho jej Pán jeho stvořil?
مِن نُّطْفَةٍ خَلَقَهُۥ فَقَدَّرَهُۥ ﴿١٩﴾
Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil
ثُمَّ ٱلسَّبِيلَ يَسَّرَهُۥ ﴿٢٠﴾
ثُمَّ أَمَاتَهُۥ فَأَقْبَرَهُۥ ﴿٢١﴾
potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá
ثُمَّ إِذَا شَآءَ أَنشَرَهُۥ ﴿٢٢﴾
a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.
كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَآ أَمَرَهُۥ ﴿٢٣﴾
Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!
فَلْيَنظُرِ ٱلْإِنسَٰنُ إِلَىٰ طَعَامِهِۦٓ ﴿٢٤﴾
Nechť člověk pohlédne na svou potravu
أَنَّا صَبَبْنَا ٱلْمَآءَ صَبًّۭا ﴿٢٥﴾
a na to, jak spustili jsme vody záplavu
ثُمَّ شَقَقْنَا ٱلْأَرْضَ شَقًّۭا ﴿٢٦﴾
a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám
فَأَنۢبَتْنَا فِيهَا حَبًّۭا ﴿٢٧﴾
a z nich vyrůst obilovinám,
وَعِنَبًۭا وَقَضْبًۭا ﴿٢٨﴾
وَزَيْتُونًۭا وَنَخْلًۭا ﴿٢٩﴾
olivovníku a datlovým palmám,
وَحَدَآئِقَ غُلْبًۭا ﴿٣٠﴾
وَفَٰكِهَةًۭ وَأَبًّۭا ﴿٣١﴾
مَّتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ ﴿٣٢﴾
v užitek vašim stádům i vám.
فَإِذَا جَآءَتِ ٱلصَّآخَّةُ ﴿٣٣﴾
A až nastane třesk ohlušující,
يَوْمَ يَفِرُّ ٱلْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ ﴿٣٤﴾
v ten den prchne člověk od bratra svého,
وَأُمِّهِۦ وَأَبِيهِ ﴿٣٥﴾
وَصَٰحِبَتِهِۦ وَبَنِيهِ ﴿٣٦﴾
لِكُلِّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍۢ شَأْنٌۭ يُغْنِيهِ ﴿٣٧﴾
neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.
وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ مُّسْفِرَةٌۭ ﴿٣٨﴾
V ten den budou tváře zjasněné,
ضَاحِكَةٌۭ مُّسْتَبْشِرَةٌۭ ﴿٣٩﴾
وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌۭ ﴿٤٠﴾
v ten den budou i tváře jak prach šedivé
تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ ﴿٤١﴾
أُوْلَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْكَفَرَةُ ٱلْفَجَرَةُ ﴿٤٢﴾
- to věru budou nevěřící, ti hříšníci!